Jak jsem léčila myšku homeopatií

Moje dcera si dlouho přála nějaké zvířátko, se kterým by se mohla mazlit a hrát si. Dlouho nepřemýšlela a vybrala si myš laboratorní, která je domestikovanou formou myši domácí. Na myškách se jí líbilo, že jsou to zvídavá a hravá zvířátka, která se dají lehce ochočit a mají krásná černá očička jako malé korálky. Rychle si zvyknou na svého chovatele, můžete je brát do rukou, krmit na ruce a téměř nikdy nekousnou.

Připravila si pro myšku terárium, misku s vodou a další misku se směsí zrní. Potom jsme se vydali i s jejími sourozenci do obchodu, aby si vybrala svoji novou malou přítelkyni. Donesla ji domů a opatrně přenesla z krabice do terária. Samozřejmě všichni členové rodiny byli zvědaví a všichni jsme stáli u terária a myšku pozorovali. Nejvíce zajímala dvě nejmenší děti ve věku 6 a 8 let, které myšku stále braly do rukou, hladily ji a doslova ji tahaly tam a zpět z terária.

A najednou se to stalo! Myška dceru kousla do prstu. Nerozuměli jsme tomu, a pak jsme si uvědomili, že myš laboratorní bývá nejvíce aktivní večer a v noci. A tak nás milá myška svým kousnutím upozornila, že potřebuje být v klidu. Položili jsme ji zpět do terária a myška vypadala dosti vyplašeně a zahrabala se do roku terária.

Druhý den ráno jsem se šla na myšku podívat, jak se jí daří. Myška seděla shrbená v koutě terária a celá se klepala. Opatrně jsem jí nasypala zrní, vyměnila vodu a odešla jsem do práce.

Odpoledne jsem se vrátila z práce a hned jsem se šla podívat, jak se daří našemu malému přírůstku do rodiny. Myška stále seděla v koutě, klepala se, nic nechtěla žrát a velmi rychle dýchala. Zajela jsem hned do obchodu, kde jsme myšku koupili a dívala se, jak se chovají ostatní myši. Všechny myšky vypadaly spokojeně, ani jedna se netřásla, ani nedýchala zrychleně. Ptala jsem se paní prodavačky, jestli je myš v pořádku a jestli neví, co by s ní mohlo být. Ta odpověděla, že asi bude vystrašená, ale že se to nestává, že opravdu neví, jak by nám pomohla.

Když jsme přišli domů, myš stále neopustila svůj koutek, stále velmi rychle dýchala a klepala se. Všimla jsem si, že se vůbec nedotkla jídla ani pití a usoudila jsem, že takhle asi moc dlouho nepřežije. Pak mi došlo, že vlastně mohla prožít šok, a že homeopatie dobře zabírá nejen u lidí, ale také u zvířat různých velikostí.

Vzala jsem důležité symptomy / příznaky:

• šok, vystrašený a vzhledem k tomu, že dceru po několika hodinách kousla, tak jsem usoudila, že to byl obranný mechanismus přežití, a tak jsem použila i symptom strach ze smrti,

• dalším výrazným projevem byl zrychlený tep a dýchání.

Usoudila jsem, že lékem první volby je Aconitum napellus. Běžela jsem rychle do lékárničky, vzala vybraný lék a několik kuliček rozpustila ve vodě, abych roztok mohla nabrat do kapátka. Doufala jsem, že se myška ke kapátku přiblíží nebo se ho přinejmenším nebude bát. Velmi pomaličku jsem otevřela terárium a tichým a klidným hlasem jsem začala na myšku mluvit: „Rozumím ti, že jsi vyplašená, a že se bojíš, jediné, co pro tebe můžu v tuto chvíli udělat, je, že ti podám tento homeopatický lék.“

A ejhle, co se stalo? Myš se pomaličku vydala ke kapátku, nejprve ho opatrně očichávala a pak olízla první kapku a pak další a další. Cítila jsem ohromnou radost a naději. Po 20 minutách jsem se rozhodla dávku zopakovat. Když myška viděla, že sundávám kryt a dávám ruce do terária, pomaličku přiběhla ke kapátku a začala ho olizovat. Vyčkala jsem další hodinu a šla jsem se podívat na myšku, jak se jí daří. Viděla jsem, že pije z „pítka“, sežrala i trochu žrádla, dech se jí zklidnil, ale stále se klepe. Rozhodla jsem se zbytek roztoku s lékem přidat do vody, aby si lék „dávkovala“ sama.

Myšku jsem chodila do večera kontrolovat, nejprve se zklidňoval dech, potom se přestala třást a pomaličku začala prozkoumávat svůj nový domov. Dařilo se jí lépe, ale viděla jsem, že ještě není úplně v pořádku. Také jsem věděla, že homeopatickému léku je potřeba dát určitý čas, jelikož funguje úplně jinak než léky alopatické.

Dcera už spala, ale přesto jsem myšku šla zkontrolovat. Blížila jsem se k pokoji a už ode dveří jsem slyšela jemný drnčivý zvuk, to se milá myška plná zdraví proháněla v kolotoči. Cítila jsem neskutečnou vnitřní radost a opět jsem v duchu poděkovala homeopatii, že byla schopná pomoci i takovému malému tvorečkovi a děti nemusely předčasně prožívat ztrátu malé kamarádky.

Homeopatie je pro mě jednou z cest, jak šetrně pomáhat lidem i zvířátkům při jejich akutních i chronických problémech. Uvědomila jsem si, že jsem byla netrpělivá, jestli lék zabere nebo ne. Vzpomněla jsem si však, že homeopatický lék působí na životní sílu, která je pak schopná vybudit a probudit přirozené léčivé schopnosti těla. Ale k tomu potřebuje čas a trpělivost. Pro mě je homeopatie ve své podstatě DOKONALÁ.

Pokud vás homeopatie zajímá více, podívejte se na můj web

https://www.homeopatie-mb.cz/homeopatie/

nebo se můžete více dozvědět, jak přistupovat k akutním onemocněním vašich blízkých na Kurzu akutní homeopatie pro domácí použití

Vaše Hanka